Kyrgyzstán 2025
6. července 2025 – 21. července 2025 · Věrka, Jitka, Emička, Mája, Míša
Dvoutýdenní roadtrip napříč **Kyrgyzstánem** – od jezer Issyk-Kul a Son-Kul přes horská sedla, kaňony a karavanseráje až k tajemnému jezeru Köl-Suu u čínské hranice. Tři holky, dva páry, jedno auto a nespočet zážitků, které by nevymyslel žádný průvodce. ==Kyrgyzstán není jen destinace – je to dobrodružství samo o sobě.==
Mapa trasy
Klikni na zastávku pro zobrazení fotek z daného místa.
Věž Burana
Naše první zastávka po příletu do Biškeku – věž Burana, jeden z nejvýznamnějších historických památníků Kyrgyzstánu. Bylo něco po osmé ráno, a protože jsme přistáli ve 4:15, byli jsme rádi, že jsme holky vůbec přenesli do auta. V autě spal i zbytek posádky, takže jejich přesun k věži připomínal spíš vykládku zavazadel než rodinný výlet. Ale vzduch byl svěží, slunce nízko a před námi se tyčila 25-metrová cihlová věž, která kdysi bývala součástí města Balasagun – centra karachanského chanátu z 9.–11. století. Původní výška minaretu byla prý až 45 metrů, ale zemětřesení v 15. století ho značně zkrátilo. Uvnitř věže vede točité a velmi úzké schodiště – na výměnu názorů se tu není prostor, takže se čeká, než někdo sleze, nebo vyleze. Z vrcholu věže se otevírá krásný výhled na okolní planinu, zemědělská pole a siluetu hor na obzoru – překvapivě klidné a fotogenické místo. Dětem se nahoře líbilo, i když Michaela pro jistotu poznamenala, že dolů už nikdy nepůjde. > Jako třešnička na dortu: pod věží postává pán s majestátním orlem. Za malý poplatek si ho můžete vyfotit na ruce – a děti mají první kontakt s místní faunou vyřešen.
Den po dni
Každý den trasy – zastávky, zážitky, fotky.
Věž Burana
Naše první zastávka po příletu do Biškeku – věž Burana, jeden z nejvýznamnějších historických památníků Kyrgyzstánu. Bylo něco po osmé ráno, a protože jsme přistáli ve 4:15, byli jsme rádi, že jsme holky vůbec přenesli do auta. V autě spal i zbytek posádky, takže jejich přesun k věži připomínal spíš vykládku zavazadel než rodinný výlet. Ale vzduch byl svěží, slunce nízko a před námi se tyčila 25-metrová cihlová věž, která kdysi bývala součástí města Balasagun – centra karachanského chanátu z 9.–11. století.
Původní výška minaretu byla prý až 45 metrů, ale zemětřesení v 15. století ho značně zkrátilo. Uvnitř věže vede točité a velmi úzké schodiště – na výměnu názorů se tu není prostor, takže se čeká, než někdo sleze, nebo vyleze.
Z vrcholu věže se otevírá krásný výhled na okolní planinu, zemědělská pole a siluetu hor na obzoru – překvapivě klidné a fotogenické místo. Dětem se nahoře líbilo, i když Michaela pro jistotu poznamenala, že dolů už nikdy nepůjde.
Jako třešnička na dortu: pod věží postává pán s majestátním orlem. Za malý poplatek si ho můžete vyfotit na ruce – a děti mají první kontakt s místní faunou vyřešen.
Kaňon Konorchek
Tahle výprava začala skoro symbolicky – v kaňonu Konorchek jsme potkali český pár z Pardubic, kteří svou cestu po Kyrgyzstánu právě končili. Naše naopak teprve začínala – a lepší úvod jsme si snad ani nemohli přát. Čekala nás zhruba 10km túra nádherným prostředím – skalní brány, úzké soutěsky, přelézačky i lanové úseky. Všechno, co děti milují.
Emička, Mája i Míša šly výborně – tempo si držely samy, bavilo je objevovat cestu, prolézat terén a překonávat překážky. Možná to byl i nejlepší lék na časový posun – místo aby řešily, že je pět ráno podle našeho těla, soustředily se na to, jak přelézt další balvan nebo kam povede stezka dál.
Trasa do kaňonu není oficiálně značená, ale dá se dobře sledovat – vede vyschlým korytem řeky a pak lehkým stoupáním k majestátním červeným skalám. V odpoledním světle doslova žhnou.
Vhodné boty, hodně vody, opalovací krém a offline mapa jsou nutnost – stín je vzácný a signál neexistuje.
Cholpon-Ata – Issyk-Kul
Po příjezdu na ubytování v Cholpon-Atě jsme dospělí padli jako šutry, ale holky měly ještě energie na rozdávání. Zatímco my bojovali s únavou a cestovní realitou, Ema, Mája i Míša rozjely fotbal na zahradě a ještě stihly menší průzkum u jezera.
Přistání u Issyk-Kulu jak má být – klid, voda, balón a dětská výdrž.
Praktické tipy
Co jsme zjistili — pro vás, až pojedete příště.
Logistika
- 1Vstup do pohraničních oblastí (Köl-Suu) vyžaduje povolení – počítejte s poplatkem cca 30 € na osobu na vojenském kontrolním bodě.
- 2Offline mapy jsou nutnost – signál v horách prakticky neexistuje. Stáhněte si mapy.cz nebo Maps.me před odjezdem.
- 3Auto doporučujeme 4×4 nebo alespoň s vyšší světlostí – mnoho cest je v dezolátním stavu, zejména k Köl-Suu a Kol-Ukoku.
- 4Booking.com funguje i v Biškeku, ale mějte záložní plán – potvrdit ubytování den předem se vyplatí.
- 5Místní som je jedinou měnou – na výběr z bankomatu v Biškeku nebo Karakolu, v horách s hotovostí.
- 6Jurtové kempy na Son-Kulu a u Köl-Suu jsou levnější při přímé domluvě na místě než přes zprostředkovatele.
- 7Altyn Kumara v Karakolu – skvělá restaurace, doporučujeme na snídani i večeři.
Na co si dát pozor
- Cesta k Kol-Ukoku a Köl-Suu je extrémně náročná – po dešti se mění v bahnitou past. Jízdě v noci se vyhněte.
- Výšková nemoc je reálná – Son-Kul, Terskey Torpok a Köl-Suu se nacházejí nad 3000 m n. m.
- Brzdy a podvozek zkontrolujte před výjezdem do hor – oprava na místě je možná, ale stresující (viz Kol-Ukok).
- V Biškeku v dopravní špičce počítejte s hodinou zpoždění i na krátké trasy – město se přestavuje.
- Termály v Altyn Arashanu nejsou volně přístupné – soukromé lázně se pronajímají za poplatek.
- Ala Archa u Biškeku je turisticky přelidněná – autentičtější přírodu najdete v jiných částech Kyrgyzstánu.
- Oš bazar v Biškeku má v neděli zavřeno kvůli úklidu.