Rodinný roadtrip po Arménii: Od vyhaslých sopek po starobylé kláštery a divokou přírodu

Náš velký arménský roadtrip začíná brzy ráno s budíkem nekompromisně nastaveným na 3:00. V 7:55 už sedíme v letadle z Bratislavy směr Jerevan.

Ještě před nástupem na palubu připravila Věrka holkám parádní překvapení — autorské cestovní průvodce vyrobené přímo pro ně. Obsahují popisy všech chystaných míst, prostor pro značení zastávek a systém sbírání bodů za splněné úkoly. Zábava na celou cestu je zaručena!

O půl druhé odpoledne místního času (posun je +2 hodiny) dosedáme na plochu letiště v Jerevanu. Vyzvedáváme zamluvené auto z autopůjčovny a okamžitě skáčeme do hluboké vody arménského provozu.

První pocity za volantem? ==Čistá divočina==! Všichni troubí, jezdí jako rození závodníci a otáčecí místa navržená přímo přes protisměrné pruhy jsou pro středoevropana poctivým zdrojem adrenalinu.

První historickou zastávkou na naší trase jsou impozantní ruiny chrámu Zvartnots (Chrám nebeských strážců), zapsané na seznamu UNESCO.

Tato unikátní kruhová katedrála ze 7. století bývala jednou z nejkrásnějších staveb své doby. I když ji v 10. století zničilo silné zemětřesení, dochované mohutné sloupy s vyřezávanými orly a výhledem na majestátní horu Ararat v pozadí berou dech.

Na pozdní oběd a zážitek míříme do kulturního a gastronomického komplexu Machanents v blízkém Vagharšapatu (Edžmiadzinu).

Místo má úžasně pohodovou atmosféru plnou umění a tradic. Holky dostávají do rukou těsto a učí se vyrábět tradiční arménský chléb lavash. Ochutnáváme náš první skvělý lahmacun i čerstvé placky a užíváme si výborné jídlo v kouzelném prostředí.

K večeru přijíždíme do horské vesničky Byurakan pod úpatím sopečného masivu Aragac. Naše ubytování je schované v neuvěřitelně zarostlé zahradě plné zralých třešní a stará chata působí jako z pohádky.

Je to naprosto ==strategické místo pro zítřejší výstup== na nejvyšší horu Arménie. Zobáme sladké třešně přímo ze stromů a sbíráme síly na náročný horský den.

„Divočina na silnici byla zapomenuta ve chvíli, kdy jsme si v klidu sedli do zahrady plné třešní. Dokonalý první den!“

Vstáváme za rozbřesku, snídáme přímo v třešňovém sadu a vyrážíme strmými serpentinami vzhůru. Cestou potkáváme volně se pasoucí stáda krav i ovcí a stoupáme až ke krystalicky čistému jezeru Kari (Kari Lich).

Nacházíme se ve výšce 3 200 metrů nad mořem. Vzduch je tu znatelně řídčí, okolní krajina má surový alpínský ráz a jezero obklopují zbytky zimního sněhu. Tady končí asfalt a začíná čisté horské dobrodružství.

Od jezera nastupujeme na nekompromisní výstup směrem na Jižní vrchol Aragacu (3 879 m n.m.). Trasa není nijak značená, brodíme se tajícím sněhem, překračujeme dravé potoky a stoupáme po suti.

Rychlé převýšení si vybírá svou daň. Věrka bojuje s akutní výškovou nemocí a holkám ve 3 600 metrech docházejí síly. Skupina se rozděluje — Věrka s dvojčaty se bezpečně vrací k jezeru, zatímco Zbyněk s Emi zatnou zuby a pokračují sutí dál nahoru.

Přes náročný terén se to daří! Zdoláváme vrchol, užíváme si dechberoucí kruhový výhled na kráter sopečného masivu a slavnostně lepíme ==naši první oficiální nálepku==.

„Bez značení, přes sníh a suť až do 3 879 m n.m. Výšková nemoc nás potrápila, ale odměna na vrcholu byla nepopsatelná.“

Třetí den startujeme ještě za tmy, abychom stihli svítání u ikonického kláštera Khor Virap (Hluboká jáma).

Místo má obrovský duchovní význam — právě zde byl 13 let vězněn svatý Řehoř Osvětitel, než obrátil Arménii na křesťanství jako první stát na světě. Ranní pohled na starobylý klášter, nad nímž se v prvních paprscích slunce tyčí zasněžený ==majestátní masiv hory Ararat==, je čistá magie.

Při návratu z Khor Virap zpět na snídani zažíváme neuvěřitelnou retro scénu. Na železničním přejezdu spouští chlapík ručně závoru — celá procedura se koná jen 2x za den.

Zanedlouho projíždí nádherný ==historický sovětský vlak==, který doslova brzdí a dává přednost čekajícím autům. Nezvyklý zážitek, který nás dokonale naladil na zbytek dne.

Dopoledne podnikáme krátký výšlap do méně známého, ale úchvatného přírodního úkazu — Andělského kaňonu (Angels Canyon) nedaleko městečka Vedi.

Stěny kaňonu jsou tvořeny fascinujícími skalními vrstvami se žlutými, oranžovými a červenými odstíny. Cesta úzkou soutěskou připomíná scenérie z Amerického západu a pro holky je to skvělá schovávačka.

Přijíždíme do vinařské oblasti Areni a vstupujeme do archeologického naleziště v jeskyni Areni-1.

Toto místo zapsalo Arménii do světových dějin. Právě zde byla v roce 2008 objevena ==nejstarší kožená bota na světě== (stará neuvěřitelných 5 500 let, velikost 37) a také nejstarší známé vinařské zařízení na světě obsahující lisy na víno a kvasné nádoby.

Pokračujeme dál hlubokým kaňonem řeky Amaghu, lemovaným strmými červenými skalami, až k fotogenickému klášteru Noravank ze 13. století.

Srdcem komplexu je dvoupatrový kostel Astvatsatsin s úzkým vnějším schodištěm bez zábradlí. Po prohlídce architektury si dopřáváme skvělý oběd v restauraci přímo v kaňonu pod útesem.

Dlouhý přejezd na jih zakončujeme v horském městečku Goris. Ubytujeme se a míříme do městského parku, kde si s místními dětmi dáme fotbalový a basketbalový zápas na hřišti.

Večer korunujeme v podniku Go Byro, kde si dáváme vytoužené adžarské chačapuri (kynutou lodičku plnou sýra a vejce) a pořádně šťavnatou šavarmu.

„Přejezd přes půlky Arménie, 5500 let stará bota, fotbálek v parku s místními a horké chačapuri. Perfektní den!“

Ráno míříme do starého Khndzoresku — fascinujícího jeskynního města vytesaného do pískovcových věží, kde ještě v 50. letech 20. století žilo přes 8 000 lidí.

Obě strany hluboké rokle spojuje 160 metrů dlouhý ==visutý lanový most==, který se pod nohama znatelně houpá. S mírným stažením žaludku ho všichni úspěšně přecházíme a prozkoumáváme starobylé jeskynní příbytky.

Po náročné procházce roklí v Khndzoresku nás čeká výšlap zpět do kopce na parkoviště. V tom u nás staví místní chlapík se starým ==legendárním Žigulíkem (VAZ 2101)== a nabízí odvoz.

Auto napoprvé vůbec nechtělo nastartovat, motor kašlal, ale nakonec chytil. Výjezd po kamenité cestě s kouřícím motorem byl čistokrevný retro zážitek!

Po přejezdu z Khndzoresku se snažíme najít megalitické naleziště Karahunj podle cedulí u Gorisu. Rychle ale zjišťujeme, že jde o špatné místo a ten pravý arménský Stonehenge leží úplně jinde.

Vracíme se zpět do Gorisu, kde si dáváme pauzu, protahujeme nohy opět na dětském hřišti a narychlo upravujeme plán pro zbytek dne.

Po úpravě plánu vyrážíme do vesničky Halidzor na slavnou lanovku Křídla Tatevu (Wings of Tatev).

Jedná se o ==nejdelší obousměrnou lanovku na světě== bez mezizastávky (5 752 metrů), zapsanou v Guinnessově knize rekordů. Musíme poupravit časový harmonogram, abychom si zajistili zpáteční jízdu, ale ten let ve výšce 320 metrů nad kaňonem řeky Vorotan za to rozhodně stojí!

Lanovka nás vysazuje přímo u opevněného kláštera Tatev z 9. století, který majestátně trůní na kraji skalního útesu.

Ještě před prohlídkou samotného chrámu stíháme úžasné setkání v malém kostelíku, kde místní ženy společně s výběrčím knězem pečou čerstvé tradiční datlové pečivo. Klášter i celé jeho okolí byly zrekonstruovány díky štědrému rodákovi, aby dal práci celému kraji.

Večer dojíždíme do města Sisian, kde máme zamluvený hotel. Personál je sice neuvěřitelně milý a ochotný, ale večerní jídlo se kuchařům zrovna dvakrát nepovedlo.

Spravujeme si chuť u televizní obrazovky, kde stíháme první poločas Mistrovství světa ve fotbale, a vzápětí padáme po extrémně nabitém dni plném zážitků únavou do postele.

„Lanovka přes celé údolí, žigulík, který málem nejel, a úžasný klášter Tatev. Únava v Sisianu byla po právu zasloužená.“

Pátý den začínáme hned vedle Sisianu na ikonickém megalitickém naleziště Karahunj (známém jako Zorats Karer nebo Kamenná armáda).

Tento ==arménský Stonehenge== čítá přes 200 čedičových monolitů a je starší než jeho britský bratříček (datuje se do doby 5. až 3. tisícilotí př. n. l.). Mnohé z obřích kamenů mají v horní části precizně vyvrtané kruhové otvory, skrze které starověcí lidé sledovali hvězdy.

U vstupu stojí malá bouda se suvenýry, kde potkáváme neskutečnou prodavačku. Když na nás začala tahat češtinu, prostě nešlo utéct a neutratit u ní nějaké peníze!

Přejíždíme jen kousek dále k vodopádu Shaki, který nás naprosto okouzlil. Je obrovský, široký a osvěžující vodní tříšť cítíte už z dálky.

Chvílemi je tu rušno, ale jakmile dav prořídne, s Májou jdeme rovnou do plavek a skáčeme do ledové vody! Pod samotný vodopád jsme sice nakonec nevlezli, ale odvaha i zážitek z osvěžení v horkém letním dni byly k nezaplacení.

Následuje delší přejezd do lázeňského městečka Jermuk, kde si brousíme zuby na přírodní termální prameny v lesích. Jelikož tam vede neprostupná cesta, za přijatelné peníze si najímáme poctivý off-road i s řidičem.

Jízda extrémním terénem z města do lesa je čistý adrenalin. Cestou náš řidič zahání do bezpečí Ladu Niva, která míří na nesjízdnou cestu. Brzy zjišťujeme, že v ní sedí Češi! Po chvíli docházejí k bublajícímu jezírku, a tak je zveme, ať se přidají k nám.

Zatímco čekáme na uvolnění bazénku, Věrka popíjí s naším řidičem koňak a holky dostávají sušenky. Neskutečný výlet, který za ty peníze stokrát stál!

Po hodině jízdy přijíždíme do kempu na křižovatce, který byl pro všechny holky přísně utajovaným překvapením.

Když dorazíme na místo, všichni jsou nadšení — kemp s bazénem předčil všechna očekávání a to nejlepší nakonec: ==spíme v přestavěném zazděném autobuse==! Naprostá pecka a zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat.

Vstáváme do slunečného rána a první kroky vedou okamžitě do bazénu. Skvělé osvěžení na start šestého dne, který bude hlavně ve znamení delšího přejezdu na sever.

Vydáváme se na cestu přes vysokohorský průsmyk Selim (Vardenyats) v nadmořské výšce 2 410 m n.m. Míjíme starobylou observatoř a vyhlížíme divoké horské kozy na okolních hřebenech, bohužel ale ani jednu nevidíme.

Krátce zastavujeme u historického Selim Karavanseraje z roku 1332 — zachovalého kamenného hostince, který sloužil jako útočiště pro kupce a velbloudí karavany putující po Hedvábné stezce.

Přijíždíme na rodinnou Mikayelyan Farm u jezera Sevan a jsme naprosto unešení! Majitel, bývalý finančník, se vrátil domů a se svou ženou chemičkou rozjel bezkonkurenční řemeslnou sýrárnu.

Zkazili tisíce litrů mléka, než přišli na ty nejlepší receptury. Jejich ikonický sýr se potírá koňakem 180 dní v kuse každý den (a u dvouleté verze pak ještě jednou týdně!).

Absolvujeme řízenou degustaci, kde má každý sýr přesně dané párování. Emička, která sýry normálně nenávidí, si chrochtá blahem! Všichni si píšeme poznámky a výsledkem je, že kupujeme 5 druhů sýrů domů a finančně jsme se trošku prohli. Ale stalo to za to!

Naše další zastávka je ve vesnici Noratus u břehu jezera Sevan. Nachází se zde hřbitov Noratus — nejslavnější a největší dochované naleziště chačkarů (tradičních arménských kamenných stél s vyřezávanými kříži) na světě.

Procházíme se mezi staletými kameny, pozorujeme neuvěřitelně detailní řezbářskou práci a porovnáváme architekturu jednotlivých historických hrobů.

Zeměpisnou zastávku u největšího arménského jezera Sevan spojujeme s gastronomickým zážitkem. Stavíme na oběd a objednáváme vyhlášenou místní rybu (pstruha nebo sefana ikonickou rybu), která měla být podle servírujících úplně bez kostí.

Stovky kostiček tam sice byly, ale ryba byla připravená fantasticky a moc jsme si pochutnali.

Šplháme po zhruba 200 schodech nahoru ke klášteru Sevanavank ze 9. století, který trůní na vysokém poloostrově nad jezerem Sevan.

Výhled na tyrkysovou hladinu obřího jezera obklopeného horami je úchvatný. Je tu sice už docela dost turistů, ale místo má nepopiratelné kouzlo.

Z opuštěné krajiny u Sevanu přejíždíme skrz tunel do zelených lesů arménského Švýcarska — do městečka Dilijan.

Ubytujeme se a večer pořádáme velkolepou sýrovou párty z úlovků z Mikayelyan Farm. Pohodu ale nečekaně přeruší holky — při řádění na ubytování se Mája přerazí v koupelně o sprchu a ošklivě si rozsekne nohu. Všem nám pořádně zatrnulo, ale naštěstí jsme to ošetřili a zvládli bez nemocnice.

„Fantastické sýry potírané koňakem, spousta chačkarů u Sevanu a večerní sýrová párty s trochou adrenalinu při ošetřování krvavé nohy. Arménie nenudí ani minutu!“